koně příběhy

básnička tu jsem nevymislela já,ale jedna holka

Proč?

V teple a měkoučku,
okusuji mrkvičku.

Nic mi nechybí,
mám se dobře,
proč se vám nic nelíbí,
dívejte se na svět modře.

Pak najednou se rozrazí dveře,
ošklivě mě uhoděj,
nemůžu už ukousnout šťavnatého keře,
to jsem teda zvědavej.

Lidé, kteří mě milují,
dívají se smutně,
já koukám nechápavě,
dívajíc se na ně.

A náhle příjdu k rozumu,
né né tam já nepůjdu!
Přede mnou spousty koní,
Kteří smutně žadoní.
Ten netvor, znovu mne praštil,
ulehám a oči upírám k tomu, co mi život zničil.

Auto vyjíždí,
mě duši to hyzdí.
Mám žízeň a hlad,
nedají mi najíst snad?

Je mi zle-teď stavíme,
ale domov už nevidíme.
Ti neřádi se radují,
přejeli jsme Polsko a jsme v Itálii,
pít nám stále nedají,
náš domov je někde v dáli.

Koukám kolem sebe
kdepak je to modré nebe?
Je tu spousty koní,
ale většina z nich už nežadoní.
Spousty z nich jsou ve věčném spánku,
já pořád hledám tu světlou stránku.

Mě najednou zvedají
a z ničeho nic, něco hodně zabolí,
svět vedle mě už nestojí.

Padám a ptám se, proč?

jo ta by měla být v italštině a poslaná těm italům aby si to koněčně uvědomili

a tady je odkaz kde jsem ji našla je jich tam víc tak si je určitě přečtěte-www.konenawestern.blog.cz